Jsou technické normy jen dalšími dokumenty, které je potřeba číst, znát a dodržovat, nebo nám mohou pomáhat při každodenní práci? Kdo je má na starosti a které „standardy“ jsou ty pravé?
Standardizace bývá častým tématem diskusí. Nejčastěji se potkáváme s otázkou, zda vlastně standardizaci potřebujeme a zda nám při našich činnostech pomáhá, nebo naopak přináší práci navíc. Cílem standardizace je ale zlepšení komunikace a nastavení základních pravidel tak, abychom mohli posunovat naši činnost k dalším tématům a mít tak většinově obdobnou určitou úroveň informací a práce s nimi.
CO JE NORMA
Standardizace může být na různých úrovních – od úrovně jednotlivých organizací a jejich projektů přes regionální, národní až po mezinárodní úroveň. Ve vědě a technice se slovo „standard“ používá ve dvou rozdílných významech: jako norma, nebo jako určitý etalon. Pokud se pohybujeme v oblasti dokumentů popisujících dohodnuté parametry na národní a mezinárodní úrovni, pak mluvíme o technické normalizaci. Samotný pojem norma je definován v ČSN EN 45020 Normalizace a souvisící činnosti – Všeobecný slovník (3.2). Jedná se o dokument vytvořený na základě konsenzu a schválený uznaným orgánem, poskytující pro všeobecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků a zaměřený na dosažení optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti. Technické normy se tak týkají nejen parametrů výrobků, strojů, nebo materiálů, ale také procesů a postupů. O významu norem lze někdy pochybovat, ale i například zcela běžné označení velikostí papíru jako A5, A4, A3 a dalších je také předmětem normy (ČSN EN ISO 216). A přitom tyto zkratky jsou dnes běžnou součástí života a málokoho toto označení překvapí. Bez technických norem bychom jen stěží využívali mobilní telefony nebo měli přívod elektrické energie až do našich domovů.
ORGANIZACE PRO STANDARDIZACI
Pro společné postupy ve standardizaci jsou v současné době hlavní zejména organizace: Evropský výbor pro normalizaci (CEN), na evropské úrovni a na mezinárodní úrovni Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO). Obě tyto organizace jsou založeny na principu členství jednotlivých národních členů – Národních normalizačních orgánů (NNO). To jsou organizace zastupující zájmy jednotlivých členských států a jejich cílem je uplatňování stanovisek založených na konsenzu technické veřejnosti na národní úrovni. Kromě těchto dvou organizací pak existují i další, které jsou oborově specifické, například v oblasti elektrotechniky nebo telekomunikací. Působnost evropských organizací není založena jen na existenci zmiňovaných organizací, ale je upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 o evropské normalizaci.
Funkci NNO v podmínkách České republiky plní Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), který pro činnosti týkající se technické normalizace zřídil Českou agenturu pro standardizaci (ČAS). Organizace je založena na základě zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě členství v evropských a mezinárodních organizacích má Česká republika různé možnosti i povinnosti při přejímání vydávaných dokumentů. Významné je zejména členství v CEN, které je spojeno se závazkem přejímat evropské normy jako národní a zároveň rušit ty existující technické normy, které jsou s nimi v rozporu. Takový závazek neplatí pro členství v ostatních mezinárodních organizacích pro standardizaci. Zároveň jsou vytvořena i pravidla pro postupy, jak spolupracovat při tvorbě technických norem se zástupci odborné veřejnosti a jejich různými formami sdružení.
STANDARDIZACE PRO ASSET – PROPERTY – FACILITY MANAGEMENT (A BIM)
Oblast facility managementu se v poslední době potkává s oblastí, která je většinou známá pod zkratkou BIM. Důvodem je zejména skutečnost, že při navrhování staveb vzniká velké množství informací, které by bylo velmi výhodné využívat pro obory spojené s FM. Cílem tohoto článku není rozebírat rozdíly mezi jednotlivými druhy managementu, ale upozornit na situaci, kdy se informace dohledávají nebo vytvářejí pro účely správy a provozu staveb opakovaně, i když již byly v minulosti k dispozici. Z ekonomického hlediska by bylo vhodnější využívat informace, které již byly vytvořeny. Aby bylo možné je využívat a také jim důvěřovat, je potřeba, aby byly vytvářeny a spravovány s určitými pravidly. Zkratka BIM se však netýká pouze fáze navrhování staveb, ale také jejího provádění a následně i provozování, správy a údržby. Metoda BIM v sobě zahrnuje vytváření pravidel pro tři základní oblasti:
1. JAK data sdílet – Data Model Standards [IFC] – jak informace uložit (např. ISO 16739-1) – jaké máme formáty souborů,
2. CO sdílet – Data Dictionary Standards [IFD] – jak si porozumět mezi profesemi (např. ISO 12006-3) – „slovník“,
3. KTERÁ data a KDY – Process Definition Standards [IDM, MVD] – jak filtrovat potřebné informace (např. ISO 29481-1) – jak vybrat informace v dané etapě.
A pro tyto tři oblasti se diskutují potřebné standardy a posléze jejich formalizací vznikají technické normy. Pokud by žádné standardy neexistovaly, byla by každá sada informací strukturována a zapsána zcela jiným způsobem, nebyli bychom schopni ani používat různé nástroje na jejich tvorbu, časem by se jakékoliv znalosti o tom, jak a kde nalézt potřebné informace, vytratily. Standardy mohou být i neoficiální, třeba jen na úrovni určité firmy, ale v takovém případě vzniká otázka, zda je tzv. standard dobře popsán, popis je dostupný a všichni zúčastnění mu rozumí. Proto je mnohem výhodnější používat standardy, které jsou zároveň vytvořeny jako technické normy. Jsou formou dokumentované dohody a zajišťují, že materiály, výrobky, postupy a služby vyhovují danému účelu a v dnešní době slouží jako kvalifikovaná doporučení, nikoli jako povinná nařízení.
TECHNICKÉ NORMY PRO FM
Předchozí popis se týká i technických norem pro FM a již existuje sada technických norem určených právě pro tuto oblast. I zde mezi aktivní organizace patří CEN, která vydala soubor technických norem ČSN EN 15221. Na mezinárodní scéně pak organizace ISO má ve své správě ČSN EN ISO 41001, ČSN EN ISO 41011, ČSN EN ISO 41012 a ČSN EN ISO 41013. Přehled těchto technických norem můžete nalézt v článku – Eva Beránková Wernerová a František Kuda. Facility management a technicko- -ekonomická správa majetku (PS 10.5), dostupné na profesis.ckait.cz/dokumenty-ckait/ps-10-5/#1-9. Některé jednotlivé technické normy jsou již přeložené a na překladech dalších se pracuje. Pokrývají právě část terminologie a popis vybraných procesů. Co však zatím chybí, je část pro data, tedy způsob uložení těch informací, které budou popsány jako potřebné pro provoz staveb. Bude však zcela jistě možné využít již dostupných metod z fáze navrhování a provádění.
PIM & AIM
Pokud se čtenář tohoto článku o potřebné informace vznikající během životního cyklu staveb zajímá, možná se již setkal se zkratkami PIM a AIM, které jsou právě odkazem na informace z fáze navrhování a provádění staveb (PIM) a z fáze užívání a správy stavby (AIM) a jsou při popisu metody BIM sdruženy jako tzv. informační model stavby.
Pro oblast BIM i FM se jedná o živou diskusi, jak propojit data obou oblastí, a hlavně o vzájemném čerpání informací. Další částí je pak dnes se rychle rozvíjející obor Internet of Things (internet věcí, IoT). To je však jiná kapitola celého příběhu o propojování dosud vedle sebe existujících oborů a určitě o ní bude ještě slyšet.
NORMY JAKO ZÁKLAD KOMUNIKACE
Celá standardizační práce potvrzuje orientaci a důraz na společné hledání vhodných postupů, jejich dokumentaci z důvodu zajištění důvěryhodnosti a ukládání informací v dokumentovaném a otevřeném datovém formátu s možností spolupráce různých účastníků s různými nástroji.
Vzhledem k tomu, že se všem zmiňovaným oblastem BIM, FM i IoT věnuje řada lidí z komerčních firem, škol, státních institucí i softwarových firem, nejsou nalezené postupy jen nějakou další povinností, ale mají sloužit k tomu, aby projekty od návrhu až po likvidaci staveb byly lepší a založeny na spolupráci, a ne souboji jednotlivých účastníků. A právě k tomu má sloužit snaha využívat technické normy jako základ pro domluvená pravidla nejen na národní úrovni.
Text: Štěpánka Tomanová
