Ačkoli je předmětné téma pro čtenáře pravděpodobně spíše vzdálené, nemělo by uniknout jejich pozornosti, a to zvlášť pak osobám, které vystupují jako členové statutárních orgánů právnických osob (zejména obchodních korporací) či jsou ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby nebo u právnické osoby vykonávají řídicí nebo kontrolní činnost. Významný vliv na případný vznik trestní odpovědnosti právnické osoby mají však i samotní zaměstnanci.
Cílem tohoto článku je obecné představení institutu trestní odpovědnosti právnických osob, neboť je velmi pravděpodobné, že se uvedená problematika právě vaší společnosti týká každý den.
Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“), je právním předpisem trestního práva, který nabyl účinnosti před deseti lety, a to dne 1. ledna 2012, avšak nadále představuje relativní novinku, s níž se celá řada (nejen) právnických osob dosud neseznámila či se teprve seznamuje.
Česká republika přijala úpravu trestní odpovědnosti právnických osob jako jeden z posledních členských států Evropské unie, a to zejména pod tlakem mezinárodních závazků, které Česká republika ve vztahu k mezinárodním společenstvím měla a které vyžadovaly, aby sankce ukládané právnickým osobám za protiprávní jednání byly účinné, přiměřené a odstrašující (effective, proportionate and dissuasive sanctions).
Ačkoli se před samotným přijetím TOPO nemohli odborníci shodnout, zda je taková nová, a zvláště pak pro české trestní právo zcela průlomová právní úprava opravdu nezbytná, a pokud ano, zda je nutné toto vyřešit změnou dosavadní koncepce trestního práva prosazující toliko individuální trestní odpovědnost, anebo zda postačí prostředky práva správního, s ohledem na celou řadu argumentů pro přijetí deliktní odpovědnosti právnických osob (např. globalizace a vzrůstající vliv právnických osob, nedostatečnost mimotrestních prostředků apod.), nakonec skutečně převážila úprava prostřednictvím trestního práva.
JAKÝCH PRÁVNICKÝCH OSOB SE VLASTNĚ TRESTNÍ ODPOVĚDNOST (NE)TÝKÁ?
Popsat, resp. vypsat v detailu, jakých právnických osob se trestní odpovědnost právnických osob vlastně týká, by vydalo na samostatný článek. Proto je pro účely tohoto článku vhodnější pojmout odpověď na položenou otázku negativně, tedy jakých právnických osob se trestní odpovědnost právnických osob netýká. Odpověď poskytuje zejména ustanovení § 6 TOPO, podle kterého nejsou trestně odpovědné (i) Česká republika a (ii) územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. Toto ustanovení v druhém odstavci dále uvádí, že majetková účast České republiky nebo územních samosprávných celků na právnické osobě nevylučuje trestní odpovědnost takové právnické osoby.
Z výše uvedeného tedy a contrario plyne, že trestní odpovědnost právnických osob se skutečně týká vesměs všech právnických osob (s výjimkou České republiky a územních samosprávných celků při výkonu veřejné moci a dále s výjimkou společnosti podle § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), neboť jde o pouhé sdružení osob jako společníků za společným účelem činnosti nebo věci, a rovněž s výjimkou tiché společnosti na základě smlouvy o tiché společnosti podle § 2747 a násl. OZ. Existují i další výjimky vyplývající zejména z norem mezinárodního práva – z působnosti TOPO jsou tak např. vyloučeny cizí státy a mezinárodní organizace.
Tento závěr podtrhuje význam TOPO a potřebu jeho znalosti (alespoň v obecné rovině) nejen pro výkon podnikatelských aktivit, ale rovněž pro účely corporate governance apod.
JAKÝCH TRESTNÝCH ČINŮ SE MŮŽE PRÁVNICKÁ OSOBA DOPUSTIT?
Odpověď na tuto otázku je třeba hledat v ustanovení § 7 TOPO. Před zásadní novelou TOPO, zákonem č. 183/2016 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. prosince 2016, obsahovalo ustanovení § 7 TOPO pozitivní taxativní výčet trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit. Tato podoba byla terčem kritiky odborníků z teorie i praxe. Zhlediska praktického byla pro čtenáře tohoto časopisu nejzásadnější ta výtka, že ustanovení § 7 TOPO neobsahovalo některé významné majetkové trestné činy [např. tzv. úpadkové a související trestné činy, zejména § 220 – § 226 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“)].
Novela zásadním způsobem změnila koncepci výčtu trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit. Jednak novela změnila pozitivní taxativní výčet trestných činů, které mohla právnická osoba spáchat, na negativní taxativní výčet spočívající ve vyjmenování trestných činů, kterých se právnická osoba dopustit nemůže, jednak novela významně rozšířila okruh trestných činů, kterých se právnická osoba nyní (i s ohledem na další novely představující nové trestné činy) dopustit může.
JAK JE TRESTNÍ ODPOVĚDNOST PRÁVNICKÝCH OSOB KONSTRUOVÁNA?
Podle právní teorie je právnická osoba pouhou fikcí, sama nejedná, neboť nemá vlastní vůli, její vůli nahrazují členové jejích orgánů, resp. za právnickou osobu jednají její zástupci (viz ustanovení § 151, § 161 a násl. OZ). I TOPO tak vychází z principu, že sama právnická osoba trestný čin nepáchá, ale právnické osobě se pouze tzv. přičítá jednání jiných osob, a to za splnění dalších podmínek.
Podle ustanovení § 8 TOPO, které rovněž doznalo změny v důsledku přijetí novely č. 183/2016 Sb., je trestným činem spáchaným právnickou osobou protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak
a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby,
b) osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která u této právnické osoby vykonává řídicí nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby,
d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), jestliže lze právnické osobě trestný čin přičítat podle § 8 odst. 2 TOPO.
Již několikrát zmíněná novela představila nový pojem, a to tzv. „osobu ve vedoucím postavení“, který doplnila do ustanovení § 8 TOPO. Touto specifikací došlo ke zúžení okruhu osob, jejichž protiprávní jednání je možné následně přičítat právnické osobě, jednala-li taková osoba za právnickou osobu nebo v jejím zájmu. Před touto novelou tak bylo teoreticky možné přičítat právnické osobě jednání širokého okruhu osob. Tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán tak při svém vystoupení v Senátu Parlamentu České republiky poukázal na příklad, že půjde-li uklízečka koupit mycí nebo úklidové prostředky, bude tato uklízečka ze zákona oprávněna jednat za svého zaměstnavatele. V uvedeném případě by tak uklízečka jednala jako zástupce právnické osoby podle § 8 odst. 1 písm. a) TOPO. V současné době již nebude uklízečka spadat pod ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) TOPO, protože není „osobou ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby“. Nově by tedy již uklízečka mohla být pouze a jedině zaměstnancem či osobou v obdobném postavení podle § 8 odst. 1 písm. d) TOPO. Aby tedy poté došlo k přičtení jejího trestného činu právnické osobě, musely by být naplněny podmínky ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) TOPO.
K osobám jednajícím za právnickou osobu, jejichž jednání je s to případně dát vznik trestní odpovědnosti právnických osob, lze doplnit, že právnické osobě se přičítá spáchání trestného činu uvedeného v § 7 TOPO vždy, když se ho dopustila jedna z osob uvedených pod písm. a) až c) výše.
Aby mohlo dojít k přičtení trestného činu právnické osobě, kterého se dopustil zaměstnanec (nebo osoba v obdobném postavení – jde zejména o osoby na dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr ve smyslu § 74 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, tj. dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti), musel by se dotyčný zaměstnanec trestného činu dopustit:
i. při plnění pracovních úkolů, a současně
ii. by se se takového trestného činu musel dopustit a. na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) až c) TOPO, anebo b. proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až c) TOPO neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.
V neposlední řadě je zapotřebí zmínit, že významným prvkem kriminalizace právnických osob je skutečnost, že lze trestně stíhat právnickou osobu i v případě, nepodaří-li se zjistit konkrétní fyzickou osobu – pachatele (viz ustanovení § 8 odst. 3 TOPO). Musí ale být prokázáno, že uvedeného jednání se některá z výše uvedených osob dopustila, i když se ji nepodaří
identifikovat či ztotožnit.
A JE MOŽNÉ SE TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI VŮBEC ZBAVIT?
Ano, ale ne vždy tomu tak bylo.
Až do přijetí předmětné novely nebylo možné, aby se právnická osoba zprostila trestní odpovědnosti, došlo-li ke spáchání trestného činu kupříkladu jednatelem, osobou vykonávající u této právnické osoby řídicí nebo kontrolní činnost, nebo osobou vykonávající rozhodující vliv na řízení této právnické osoby. Od 1. prosince 2016 se ale právnická osoba může trestní odpovědnosti zprostit, i když se trestného činu spáchaného v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti dopustily právě tyto klíčové osoby, a to za předpokladu, že právnická osoba vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu těmito osobami zabránila.
Ačkoli ve vztahu k trestné činnosti zaměstnanců právnické osoby hrála tzv. compliance opatření významnou roli od samého počátku účinnosti TOPO (provedly-li totiž orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až c) TOPO taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména provedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo učinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu, právnické osobě nebylo možno trestný čin zaměstnance v takovém případě přičíst), ve vztahu k trestné činnosti osob uvedených v ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) až c) TOPO nabrala compliance opatření na významu teprve až od prosince 2016.
Tato opatření jsou pro právnickou osobu tedy naprosto zásadní, neboť i díky nim má právnická osoba příležitost zbavit se své trestní odpovědnosti. Vzhledem k významu problematiky compliance opatření pro právnické osoby se tomuto tématu budu věnovat v samostatném článku.
Text: Filip Gvozdek
Úvodní foto: Pixabay
JUDr. FILIP GVOZDEK, Ph.D. je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Během svých studií se zabýval problematikou trestního práva, zejména pak právě trestní odpovědností právnických osob. Autor je advokátem v Praze, trvale spolupracuje s advokátní kanceláří CMS Cameron McKenna Nabarro Olswang, advokáti, v. o. s., kde se zaměřuje primárně na soudní spory, obchodní právo, trestní právo, zejména trestní odpovědnost právnických osob, compliance a pracovní právo.
