ROZHOVOR S FILIPEM ŘÍHOU O FACILITY MANAGEMENTU V ČESKÉ ARMÁDĚ A PŘIPRAVENOSTI V DOBĚ GEOPOLITICKÝCH ZMĚN.
Jak je obecně zabezpečena nemovitá infrastruktura spadající pod Ministerstvo obrany?
FŘ: Veškerá správa nemovité infrastruktury je v rukou Agentury hospodaření s nemovitým majetkem, která je součástí ministerstva. Ta spravuje nemovitý majetek, který patří Ministerstvu obrany i majetek armády, tedy budovy, útvary atd. Realizační složku, která je zodpovědná za realizaci veřejných zakázek, a to týkající se výstavby i správy, představuje odbor nemovité infrastruktury.
Můžete s ohledem na aktuální dění přiblížit, jak je vzhledem k válce na Ukrajině zabezpečena klíčová infrastruktura státu?
FŘ: Geopolitickou situaci v Evropě samozřejmě nebereme na lehkou váhu a to, co se děje tisíc kilometrů od nás, je potřeba nazvat válečným stavem, i když některé strany to tak nazývat nechtějí. A podle toho reagujeme a operujeme, ve smyslu práce s informacemi, které se týkají nemovité infrastruktury u nás. Vyplývají z toho i určitá nepopulární opatření, kdy jsme nuceni část informací před veřejností utajovat. Tady na sebe narážejí dva právní principy, i ústavou dané: právo na informace a proti tomu stojí povinnost státu zajistit bezpečnost občanů. Před pěti lety bychom o tom asi diskutovali jinak, ale teď jsou bohužel i tací, kteří mohou sběr takových informací zneužívat. Možná se to nezdá, ale tohle začíná a končí právě u nemovité infrastruktury. Takže, ano, reagujeme, ale nereagujeme nově, byli jsme připraveni už před aktuálním konfliktem a jednoznačně u poskytování informací převažuje princip bezpečnosti. Týká se zabezpečovacích prvků, konkrétních lokalit důležitých pro obranu státu, informací o tom, co je v budovách ukládáno, pod jakým režimem jsou. Mimochodem, i proto máme „svůj stavební úřad“.
A jak je to s obranou nemocnic? Ty zabezpečuje ministerstvo zdravotnictví?
FŘ: Nemocnice (pozn. red. Ústřední vojenská nemocnice a vojenské nemocnice v Brně a Olomouci) jsou našimi příspěvkovými organizacemi. Ministerstvo jako jejich zřizovatel ze zákona některé jejich kroky musí schvalovat, ale jinak hospodaří s vlastním rozpočtem. Co se týká zabezpečovacích prvků, ať už je to kritická, nebo IT infrastruktura, a investic do nich i jejich správy, to je záležitostí samotných nemocnic, na které si buď samy „vydělají“, nebo je spolufinancujeme. Jako správná „matka“ ale víme o všech jejich projektech a investicích. Konkrétně u nemocnic je extrémně důležitá schopnost odolávat kyberútokům, aby například nedošlo k vypovězení služby robota uprostřed operace. Právě kyberbezpečnost je u nemocnic výrazně oddělená od provozní složky a má svoji samostatnou infrastrukturu.
Dá se říci, že od začátku konfliktu se četnost kyberútoků na ministerstvo nebo armádu zvýšila nebo se změnila jejich struktura?
FŘ: To by byla spíš otázka na bezpečnostní služby. Obecně ale mohu říct, že s potřebou kybernetických útoků se zvyšuje i jejich kvalifikovanost, jsou dokonalejší. Na teoretické bázi si protivník samostatně smýšlí, co by mohl použít. V praktickém provedení se pak ukáže, zda byl útok efektivní, a z toho vyhodnocuje, proč efektivní nebyl, a tím následně útoky získávají na váze a síle. Tím rozhodně nepotvrzuji, že jich je na území České republiky víc nebo míň.
A daří se vám tyto kyberútoky odrážet?
FŘ: Nemohu mluvit za celou Českou republiku. Co se týká správy majetku na ministerstvu, tak neeviduji zatím žádný úspěšný kyberútok, který by „vysadil“ naše systémy.
Co konkrétního vám k takovému úspěchu pomáhá?
FŘ: Důležité je, že provozujeme svoji infrastrukturu fyzicky oddělenou od veřejné, a tudíž je podstatně problematičtější se do systému prolomit.
Za takových přísných bezpečnostních podmínek – může vůbec ministerstvo nějaké služby outsourcovat?
FŘ: V našem outsourcingu významný podíl představuje použití našich státních podniků. Ty jsou ještě mnohem „víc a dál“ samostatné právnické osoby než příspěvkové organizace. A co je pro nás facility management? Jsou to samozřejmě věci jako správa nemovitostí, úklid, zabezpečení našich zaměstnanců nebo stravování. I v těchto běžných činnostech se ale projevují zabezpečovací prvky, a když uvedu jednoduchý příklad: nemůžeme zaměstnat uklízečky, které nemají bezpečnostní prověrku. Na trhu práce se takoví zaměstnanci shání velice těžko, je to nekvalifikovaná činnost, ale zároveň po nich chceme, aby prošli prověřením Národního bezpečnostního úřadu, což odradí. Takové lidi na běžném trhu neseženeme, takže nám je zajišťuje náš státní podnik. Další věc je ostraha – tady nejde jen o prověrku, ale i o zkušenosti. A na bráně vojenského útvaru nebo u jakékoliv rezortní budovy, když už tam není voják profesionál, nemůže být zaměstnanec bezpečnostní agentury. Tam jsou lidé ze státního podniku Vojenské lesy a statky, který má divizi úklidu a ostrahy. Do jejich služeb jsou najímáni bývalí vojáci.
Takže win-win situace…
FŘ: Ano, zůstanou součástí systému a to oboustranně kladně hodnotíme. Lidé, kteří už nadále nepokračují ve vojenské službě, jsou i nadále užiteční a ohodnocení a my víme, že dodržují všechny vyhlášky a nařízení včetně těch o minimálních mzdách, odvodech atd. Takže ano, služby outsourcujeme, a to velice efektivně.
Pojďme se přesunout od poměrně „přízemních“ starostí, jako je úklid, k závažným strategickým otázkám bezpečnosti – jak je to s bezpečností jaderných elektráren?
FŘ: Dukovany a Temelín jsou sice objekty důležité pro obranu státu, ale nejsou to vojenské objekty. Existují dvě kategorie objektů a pro ministerstvo obrany jsou na prvním místě ty vojenské. Na nevojenské, což jsou právě elektrárny, mosty, železnice atd., existuje Plán operační přípravy státního území, systém opatření, která dělá celá statní správa, ministerstvo v něm má roli koordinační. Řídí ho generální štáb armády ČR a spolupracuje se všemi, kteří provozují tuto infrastrukturu. Zasahuje pouze v případě vojenského napadení, jinak jaderné elektrárny zabezpečuje ČEZ. V případě leteckého útoku, což je nejhorší možný scénář, zejména kdyby útočilo samotné letadlo jako 11. září, by to bylo věcí obrany našeho vzdušného prostoru a armáda je připravena zasáhnout veškerými svými prostředky.
Jsou tedy elektrárny na špici priorit bezpečnosti?
FŘ: O prioritách mluvit nemůžeme. Spíš jde skutečně o soubor globálních opatření, je to komplexní úkol v rámci celého území České republiky. Jde i o pohyb v území, o to, jak jsou jednotlivá místa propojená.
A je mobilita po republice také vaší starostí?
FŘ: Určitě jste zaregistrovala v posledních letech přesuny spojeneckých vojsk. A to jsou právě také zkoušky fungování infrastruktury včetně zátěže mostů. Na základě výsledků testů pak dochází například k opravám.
Dochází u vás na základě pozorování situace na Ukrajině k přehodnocení uvedeného plánu operační přípravy, případně dalších bezpečnostních strategií?
FŘ: Toto velké období hodnocení teprve přijde. Ukrajina byla v jiné připravenosti, než jsme my. Česká republika je členem NATO a Evropské unie. Srovnání ve větším detailu přijde. Všechny plány, které jsou v režimu utajení, jsou dlouhodobé plány. Možná to bude znít absurdně, ale my naše plány připravenosti na obranu státu teď nepředěláme. Pokud bychom chtěli relevantně využít informace z probíhajícího útoku, tak to chce čas na analytickou část. Co už dnes dokážeme popsat, je například vyšší použití dronů nebo fakt, že přestože letecké útoky jsou ničivé, tak stále je hlavní doménou pozemní útok. Celým balíkem poznatků se budou teprve zabývat odborníci na univerzitě obrany a po konci konfliktu, který je doufejme blízko, je budou hodnotit. Teď si troufnu tvrdit, že obrana našeho státu je neplánovaná dobře a že jsme legislativně i metodicky na všechny možnosti připraveni. Vojenské objekty jsou od počátku koncipované tak, aby vydržely větší zátěž, to není otázka posledních let a máme v tom poměrně velkou tradici, jako třeba opevnění z doby před druhou světovou válkou, máme na co navazovat. My to teď vidíme z úhlu pohledu mírového stavu. V případě válečného stavu by velení přebrala armáda, samozřejmě při kooperaci všech složek krizového štábu.
Dá se říct, že v návaznosti na probíhající válku nedaleko našich hranic dochází k větším investicím do zabezpečení a správy nemovitého majetku?
FŘ: Vláda se zavázala investovat do armády 2 % HDP, záměrně neříkám ten rok, mělo by to být každopádně co nejdříve. A logicky poměrná část jde na nemovitou infrastrukturu, a čím víc objektů, tím větší potřeba facility managementu. Jedna věc je pořízení nového vojenského vybavení, zbraní, letadel, vozidel atd., ale výrazná část prostředků potom jde do životního cyklu údržby vojenského materiálu. Každopádně mandatorní výdaje, do kterých spadají právě položky týkající se facility managementu, jsou pevně stanoveny.
Co všechno armáda „hlídá“, bude se to měnit a co na to veřejnost?
FŘ: To vám říct nemohu a mění se to podle toho, v jakém se nacházíme stavu. Bohužel bezpečnostní situace ve světě je taková, že budeme muset občanům víc a víc vysvětlovat, že se jich omezení dotknou. Že bude potřeba upravit legislativu, a to i v době mírové. Asi nebudu přehánět, když řeknu, že „pacifistický“ pohled devadesátých let a dál, kdy Evropa byla bezpečná a „ukolébaná“ zdánlivým koncem studené války, už si nemůžeme dovolit. Pokud máme být v připravenosti na potencionální konflikt ještě efektivnější, budeme muset přistoupit k omezením a ta se budou týkat zejména většího utajování nebo například zákazu fotografování určitých objektů a armáda ani ministerstvo obrany častěji nebudou moci ani v mírovém stavu plnit vůči veřejnosti bezmeznou informační povinnost.
Za současných rozpočtových podmínek tedy může ministerstvo obrany garantovat bezpečnost státu?
FŘ: V této chvíli je nepochybné, že dvě procenta na obranu, ke kterým jsme se jako člen NATO zavázali, jsou nutná k zajištění efektivní obrany. K té potřebujeme určité množství vojenského materiálu a na odpovídající úrovni, vyspělosti a kvalifikovanosti, nejen takový, kterému prodlužujeme životnost.
Dochází v rámci zvyšování bezpečnosti obyvatel například k rozšiřování pokrytí veřejného prostoru kamerovým systémem?
FŘ: Kamerový systém není nic nového, je tu už od 80. let a v současnosti jen nasazujeme kamery na vyšší technologické úrovni. Není to tak, že by se dramaticky zvyšoval počet kamer, ale jsou technicky dokonalejší. U nové výstavby si samozřejmě uživatel stanovuje bezpečnostní pravidla a priority a tam dochází ke kvalitativnímu posunu – nejde jen o kamery, ale i o perimetrické systémy, protipožární zabezpečení. Naše objekty jsou rozvrstveny podle požadavku na bezpečnost a podle významu a charakteru. Takže například v budově ministerstva Na Valech, kde teď sedíme, hlídá vojenská policie, jsou tu bezpečnostní rámy a tak dále. Jinde hlídají zaměstnanci Vojenských lesů a statků, jinde samotní vojáci a každý má jiná oprávnění.
Závěrem – existuje plán na zásobování obyvatelstva armádou?
FŘ: Obecně je armáda vždy připravena pomoci, ať už jsou to bojové dávky potravin, nebo samozřejmě disponujeme zásobami. To se ukázalo například loni při řešení následků tornáda nebo v dřívějších letech po povodních. Ale zásobování není hlavním předmětem činnosti armády a je třeba vidět hranici, v jaké konkrétní situaci připadne řešení na starosti kterému resortu. Například nedávná uprchlická krize a její logistické zázemí bylo doménou ministerstva vnitra. Oproti tomu během pandemie covidu bylo zřejmé, že útok viru v takovém rozsahu je něco, na co stát připravený nebyl, a tam jsme se ihned zapojili. Celkově armáda tady pro nenadálý a nebezpečný stav ve státě je a vždycky obyvatelstvu pomůže.
Mgr. FILIP ŘÍHA je náměstek pro řízení sekce majetkové Ministerstva obrany České republiky. Vystudoval právo a právní vědu na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval odbornou praxi na zastupitelském úřadě ČR ve Vídni a studijní pobyt v Evropském parlamentu. Pracoval jako právník v soukromé společnosti a od roku 2013 na vedoucích pozicích na Ministerstvu obrany České republiky. Na ministerstvu začínal v pozici řadového právníka na odboru zajišťujícím veřejné zakázky, posléze vedl Odbor dohledu nad akvizicemi a byl rovněž náměstkem pro vyzbrojovací sekci. V současné době je náměstkem pro řízení sekce majetkové, pod kterou spadá kompletní správa majetku armády a ministerstva, včetně zabezpečení nemovitostí, jejich výstavba, opravy, ale rovněž veškeré služby s tím související. Facility management spadá do několika složek jím vedené sekce, ať už je to Agentura hospodaření s nemovitým majetkem, nebo Odbor nemovité infrastruktury.
Text: Mariana Pančíková
Foto: Tereza Kubíčková (portrét) a archiv Ministerstva obrany ČR
