Jestli někdo rozumí světlu a architektuře, je to Eugen Maletič. Vede zastoupení belgického výrobce osvětlení, přednáší na vysoké škole a řadu let edukuje odbornou veřejnost. Co to je dezinformační LED válka? Jakou barvu má vaše kůže pod světlem? A jak se svítí v sauně?
LEDOVÉ TSUNAMI
Co dnes znamená úspěch v oblasti osvětlení? Jak architekt nebo i poučený laik odliší kvalitní značku od průměrné?
EM: Ptáte se mne jako zástupce výrobce svítidel, a proto vám odpovím z tohoto úhlu pohledu. Úspěch v oblasti osvětlení ještě nutně neznamená, že vyrábíte kvalitní svítidla. Co má tedy výrobce, jako jsme například my v Delta Light, udělat pro to, aby byl úspěšný? Obecně platí, že klíčová byla a je vlna technologických změn v oblasti světelných zdrojů, zejména nástup LED diod. Tahle vlna, nebo bych ji spíš nazval tsunami, s sebou nese strašné množství dezinformací. Spousty výhod a také nevýhod. Proto musí výrobce šířit osvětu. Pravdivou.
Co nástup LED technologie v oblasti osvětlení konkrétně změnilo?
EM: S nástupem LED technologie je jasně cítit důraz na to, aby člověk začal jinak uvažovat a používat osvětlení. Architekt nebo ten, kdo osvětlení navrhuje, to musí dělat jinak, než tomu bylo předtím. A ne každý to zvládá. Vlna, o které mluvím, s sebou nese řadu dezinformací, slibů a očekávání. Slyšíme o úžasných úsporách elektrické energie, o minimalistických rozměrech, o nekonečné životnosti… Je to spousta nových pravd. Ale i lží.
Chápu to tak, že z čistě fyzikální a technologické oblasti světla míříte do oblasti marketingu…
EM: Ano. Protože při tom všem LED boomu se trochu zapomíná na to, jaké má mít světelný zdroj základní vlastnosti. A když už na ně dojde, tak jaké informace říkáme. Jaké zdůrazňujeme a jaké třeba i zneužíváme v marketingu. Například teď se hodně mluví o modré složce LED diod. Pamatuji se, že když se začínaly vyrábět halogenové žárovky, šla s nimi spousta informací o tom, jak jsou škodlivé, jak velkou složku UV záření jejich světelné záření obsahuje. Rovněž tak jsou LED, které mají větší podíl modré složky světla. Otázkou je, jak velká dávka záření je aplikována, a zda je opravdu škodlivá. A jsou také LED, které mají velmi malou složku modrého světla. Samozřejmě, v každém sdělení je možno najít kus pravdy, ale je na lidech, jak s tou informací pracují a zda jsou ochotni strávit celé večery s červenými brýlemi a vnímat svoje okolí monochromaticky.
Jaká pravda nebo lež je spojena s LED technologií?
EM: U technologie LED například výrobce tvrdí: já jsem ten jediný, kdo vám je schopný dodat LED diodu bez modré složky. A to je podle mě ta dezinformační válka. Chápu, že výrobce se chce se svým výrobkem prosadit a prodávat. Proto lidem naslibuje doslova „modré z nebe“. Jen si vezměte, kolik bylo před deseti nebo dvanácti lety v Praze specializovaných prodejen na světelné zdroje. Dvě, možná tři? A kolik jich je dnes? Jen tady v Nuslích, kde sídlí naše společnost, jich je šest! A to nemluvím o online prodejcích.
INDEX BAREVNÉHO PODÁNÍ
Dobře, ale trh – a to nejen s osvětlením – za deset let výrazně vyrostl. Podobně dnes na silnicích nejezdí jenom Škoda Favorit a Trabant…
EM: To máte pravdu, ale LED vlna s sebou přinesla obrovský zájem lidí. A v tu chvíli se objevilo strašné množství „odborníků“, samozřejmě se „špičkovými“ výrobky. Hladový trh je třeba nasytit. Jako specialisté, kteří se světlu věnujeme desítky let, se pak potkáváme s tristními situacemi anebo i zklamáním. Laik – a to může být i architekt – má nějaká očekávání a pak je zklamaný výsledkem, který je úplně jiný, má jinou atmosféru či parametry, než předpokládal. A tam je právě chyba v tom, že někteří výrobci objektivní informace sdělují, a jiní ne.
MÁTE LED INFORMACE?
Jsem laik neškolený v oblasti osvětlení. Jak mám odlišit, kdo je dobrý a kdo špatný výrobce? Kde jsou kritéria?
EM: Existuje více hledisek. Každý světelný zdroj charakterizují jeho vlastnosti, z nichž jedna z nejdůležitějších je index barevného podání (color rendering index – CRI). CRI je číslo, které vyjadřuje kvalitu vjemu barev, zejména jejich vzájemného rozlišení. Při CRI rovnému 100 jste schopen výborně rozlišovat jednotlivé barvy, snižováním jeho hodnoty vám začnou jednotlivé barvy splývat, a při extrémně nízkém CRI (menším než 10) již barvy nejsme schopni vnímat. Pro kvalitní barevný vjem potřebujete co největší škálu barev, které zdroj světla emituje. Žárovka má například CRI 100, protože obsahuje všechna barevná spektra, které je náš zrak schopen vnímat: od ultrafialového po infračervené. Proto má spojitou spektrální charakteristiku. Tu mají pouze teplotní zdroje světla. A těmi jsou např. sluníčko a z umělých zdrojů světla pouze žárovky. Všechny ostatní světlené zdroje vyzařují jen v určitých pásmech určitá množství energie, a proto mají čárové spektrální charakteristiky. Laicky řečeno, kde je čára, je světlená energie, kde není, není nic. A kvalita CRI je daná právě hustotou těchto čar v celém viditelném pásmu.
Jak se tahle škála barev měří?
EM: Vjem světla a zejména barev je velmi subjektivní počin. Proto nám žádné exaktní měření fyzikálních veličin nedá praktický výsledek. Proto muselo nastoupit subjektivní hodnocení. Velmi zjednodušeně se vybrala žárovka jako etalon a s ní se srovnává testovaný světlený zdroj. Stanovilo se určité spektrum barev a laický pozorovatel má za úkol je srovnat podle odstínu. Chybovost pak určovala hodnotu indexu barevného podání testovaného zdroje světla. Dospělo se k tomu, že pokud je CRI vyšší než 80, tak tento zdroj vyhovuje pro prostory, kde se dlouhodobě zdržuje člověk. Tam, kde se potřebujeme cítit komfortně. CRI vyšší než 80 je tedy jakási „norma“ (normami požadovaná hodnota). Ale ejhle, stalo se, že tento způsob hodnocení světelných zdrojů a hodnota 80 platí na všechny světlené zdroje kromě LED. Ukázalo se, že LED dioda s CRI nad 80 může mít u některých barev tak nízkou hodnotu vyzářené energie, že to výrazně ovlivní výsledný vjem. Jedná se například o červenou složku, která se samostatně dřív nehodnotila. Pak se zjistilo, že LED s CRI 80 vyhovuje požadavkům norem, a přesto je to zdroj světla člověku velmi nepříjemný.
Co to znamená „člověku velmi nepříjemný“?
EM: Například při pohledu na lidskou kůži máte pocit, že něco není v pořádku. Vystupují modré a jiné „chladné“ tóny barev, protože ve světle právě chybí červená a růžová. Teď už se mezi odborníky několik let vedou diskuse, jak zavést nové hodnocení a nové kritérium. V praxi to dnes vypadá tak, že každý výrobce řekne „já jsem splnil normu“. V reálu je ale výsledek špatný a není pro uživatele komfortní. S nástupem LED diod navíc došlo ke změně vnímání teploty světla, i malá odchylka je vnímána. Opět byla zavedena nová kritéria, pro hodnocení odchylky – např. MacAdamovy elipsy. Výrobce pak uvádí například to, že má MacAdam 3 nebo 3,5 a my víme, že to určuje velikost tolerance od udávané teploty světla. To jsou střípky, které je velmi snadné zamlčet a produkt na trhu prodávat.
SVĚTLO NA VLASTNÍ KŮŽI
Ale jak se má architekt nebo klient v těchto odborných parametrech při výběru světelného zdroje vyznat?
EM: Nefunguje to tak, že si místo žárovky koupím LED diodu za 200 korun a ta mi bude spolehlivě svítit dalších dvacet let. Můžu být zklamaný výkonem, barvou, vnímáním barev. LED dioda vyzařuje spektrum, které obsahuje opravdu malou teplotní složku. Nenamáhá své okolí teplem. Ale stále je u ní nějaká účinnost, pohybujeme se kolem 30–40 % dodané elektrické energie, která se přemění na viditelné záření. Zbytek je teplo. Žárovka sálá teplo, čímž se ochladí, LED dioda ne, a její čip se proto musí intenzivně chladit. S tím jde ruku v ruce to, že čím výkonnější LED ve svítidle máme, tím musíme mít výkonnější chlazení. Pokud je svítidlo špatně navržené, výrazně se tím zkrátí životnost LED. A pak se jako výrobce setkáte s tím, že přijdou lidé, kteří už LED zdroje nechtějí, protože jim někdo slíbil, že jim vydrží navěky… a vydržely měsíc. To jsou úskalí nových věcí. Stowattovou žárovku všichni znají a vědí, co od ní mohou očekávat. Když výrobce zvládne tuhle komunikaci a osvětu, najde si svoji klientelu a má šanci uspět vůči špatným výrobcům s levnými produkty. Těm podléhá laická veřejnost, protože nemá správné nebo ucelené informace.
Architekt nebo provozovatel budovy ale není školený v tom, jaké parametry má mít světelný zdroj…
EM: Jsou dva až tři parametry, o kterých by architekt měl vědět, že existují. A měl by je umět požadovat od dodavatele. Při navrhování projektu by měl definovat, že chce například CRI vyšší. Pak musí umět přesvědčit i klienta. A vysvětlit mu, že rozdíl v tomto parametru je opravdu viditelný. Vysvětlit mu, co se mu vyplatí a co ne.
Pojďme být konkrétní…
EM: Jsou prostory, kde člověk jen projde, například různé sklady. Tady se o těchto parametrech nemusíme bavit dopodrobna. Nepotřebujeme CRI 80, ale stačí 60. V prostorech, kde ale trávíme delší čas, bychom se měli cítit komfortně. A to bez kvalitního světelného zdroje a správném osvětlení nejde. Povědomí o světelných zdrojích mezi architekty i provozovateli budov roste, ostatně i my se snažíme dělat osvětu nejen na školách, ale pořádáme i semináře u nás v showroomu. Ukazujeme světlo na „vlastní kůži“.
SVĚTLO JSOU EMOCE
V architektuře existují určité trendy. Je tomu tak i ve světle?
EM: LED diody přinesly větší zájem o práci se světlem. Jinak se chová pracovní světlo, které má vytvořit co nejlepší podmínky pro vykonávání zrakové činnosti. Obecně tento typ osvětlení nevytváří přílišné kontrasty, jsem schopný svoje okolí vnímat bez sběru nadbytečných informací (jako například odlesk světla na desce stolu), a naopak bez problému přijímat veškeré informace o pozorovaném detailu (čtený text). Při rozptýleném, měkkém osvětlení jsme schopni vykonávat širokou škálu činností. Tento typ osvětlení jsme byli schopni realizovat i v minulosti díky světleným zdrojům, jako byly například zářivky, ale LED nám díky svým vlastnostem nabízí další, nové možnosti. Akcentové osvětlení bylo ale se zářivkami obtížně realizovatelné, a byly proto používány halogenové žárovky. Jejich širšímu používání ale zabránila jejich nízká energetická účinnost. Naopak nové LED zdroje umí vytvořit i dramatické osvětlení, to znamená vyvolávat nějakou emoci. Pracovní světlo je opravdu jen pracovní, a když to přeženu, můžu říct, že dobré pracovní osvětlení v člověku nezanechá dojem, člověk si ho nebude pamatovat.
Světlo má vytvářet dojem?
EM: Ano, dramatické, emoční osvětlení dojem zanechat má. Nesmí se ale příliš míchat. Tam, kde je prioritou práce, nesmí být dramatické světlo. Světlo například dokáže rozdělit prostor, dokáže ovlivnit vjem jeho velikosti. Světlo umožňuje intenzivnější užívání prostoru. Podle mne to je obrovské plus pro architekturu.
OHNEME PAPRSEK SVĚTLA
Ergonomie prostředí je dnes obrovské téma. Jakou roli v tom hraje světlo?
EM: Od 1. června letošního roku platí nová změna normy ČSN- -EN 12464_1 (Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovišť – část 1: Vnitřní pracoviště), která zavádí další kritéria pro hodnocení kvality osvětlení. Nově se v návrhu musí vyhodnotit například průměrná válcová osvětlenost a udržovaná osvětlenost stěn a stropu. Je to tlak na zvyšování kvality osvětlení pracovišť. Na druhou stranu víme, že některé požadavky, a to zejména na kvantitu osvětlení, jsou v praxi přijímány uživateli jako nepřiměřeně vysoké. Jsou to hlavně pracovní prostory s počítači, což je dnes nejběžnější kancelářské pracoviště. Pro tento druh práce norma požaduje hodnotu udržované osvětlenosti 500 lx. Je to relativně vysoká hodnota osvětlení, a pokud má okolí mého zrakového úkolu příliš vysoký jas, automaticky si zvyšuji jas monitoru. Pro náš zrak by ale stačily nižší hodnoty jasu monitoru. Tím by nám stačilo i méně luxů v okolí. Pokud má být v kancelářích moderní osvětlení, které bude „ergonomické“, musí být regulovatelné. Aby se dokázalo přizpůsobit. Ideální je, pokud to je s vazbou na změny úrovně denního osvětlení. Zvýším tím úsporu elektrické energie, ale i celkový světelný komfort.
Firmy si dnes uvědomují, že jejich největší devizou je člověk. Jak mají podle vás svým lidem rozsvítit?
EM: Měly by se snažit vytvořit ideální prostředí na práci. Vezměte si třeba aktuální trendy sdílení pracovních míst. Člověk si může vzít notebook a pracovat na gauči nebo ve firemní kavárně. A ty prostory jsou všechny pracovní, ale přesto by měly být jinak osvětleny než jen striktně pracovní prostor tradiční kanceláře. Ovšem světlo je velmi individuální, proto termín „ideální osvětlení“ znamená znát daného člověka, který bude prostor užívat. To lze v případě soukromého interiéru bytu nebo domu. Ale nejde to v univerzálním prostoru, kde se lidé střídají. Dá se tomu jít naproti tak, že se lidé mohou přesouvat z místa na místo, mohou si vytvořit svůj koutek, vybrat si místo, kde jim osvětlení vyhovuje, anebo si ho můžou sami nastavit.
Jste dlouholetý praktik: jak má podle vás probíhat spolupráce s architektem? Kdy se máte s architektem potkat a bavit o světle? A kdy už je pozdě?
EM: Pro architekta je na naší straně k dispozici projektant osvětlení. Ten umí navrhnout osvětlení tak, aby se dosáhlo toho, co architekt chce. A je otázka, jestli architekt nebo designér ví, čeho chce docílit. Jak má světlo formovat jím navržený prostor. Chápu, že zejména u náročnějších projektů se hledí zejména na design svítidel. Ale my víme, že svítidlo může být také např. součást konstrukce stavby. Proto si jako projektanti osvětlení musíme s tvůrcem interiéru sednout a popovídat. Pochopit jeho představu, jak má prostor fungovat, jaké má vyvolávat pocity a jak má být prostor vnímán. Pokud tohle umí architekt definovat, my umíme najít technické řešení. A teprve tady nastupuje otázka designu svítidel nebo jejich konkrétního výběru. Je špatně, když se jako světelní technici dostaneme k tomu, když jsou v interiéru nakresleny kolečka a čtverečky konkrétních světel. To jsme pak v roli dodavatele, kdy přivezeme vybraná svítidla. Ano, jde to. Ale je to málo.
S ARCHITEKTEM DO SAUNY
Na jakých projektech nyní pracujete?
EM: Mám skvělý příklad toho, kdy světlo mění architekturu. Už dlouhá léta spolupracujeme s panem architektem Ranným. A když nás přizval k projektu veřejných saun Saunia, říkal jsem si, že řešit světla do sauny mi přijde zvláštní. Nicméně jsme se sešli, povídali si o filozofii celého konceptu. O tom, jak se v prostoru sauny lidé mají cítit. Jak mají vnímat interiér, který netvoří jen jedna sauna s odpočívárnou, ale celý komplex, kde lidé tráví hodně času. My jsme pro architekta zpracovali nabídku a investor spadl ze židle, že má za osvětlení zaplatit dvakrát víc než v předchozím návrhu. Proč? Ačkoliv jsme s panem architektem Ranným argumentovali, proč věnovat pozornost světlům, investor nám nevěřil. Tak jsme u nás vytvořili mock-up: namodelovali sprchu, chodbu, odpočívárnu, … a samozřejmě udělali osvětlení. A pozvali investory do sauny. Nedůvěřivě koukali a po 10 minutách diskuse se na sebe ti dva pánové podívali a řekli: to chceme. A náš koncept se drží dodnes. Pracujeme s intimitou, náladou prostředí… Z takových realizací mám radost.
Dovedete predikovat, kam se bude váš obor ubírat? Kde je podle vás „budoucnost světla“?
EM: Před několika lety jsem byl pesimistický v tom, kam celý obor směřuje. Čím dál víc architektů si ale dnes uvědomuje důležitost světla v našem životě a jsou ochotni strávit víc času při jeho návrhu. To mě naplňuje optimismem. Na druhé straně je čím dál víc nabídek na různé SMART technologie, které nabízejí úžasné možnosti v regulaci (stmívání, změnu barev…), ale pokud při výběru chybí odborné poradenství, může být výsledné osvětlení dost nevalné kvality. Někdy horší než původní…
Ing. EUGEN MALETIČ
vystudoval ČVUT Praha, obor světelná technika. Je vysokoškolský pedagog, garant předmětu Denní a umělé osvětlení na UMPRUM, zakladatel společnosti Delta Light Czech. Vede české zastoupení belgické značky Delta Light, kde navrhují a vyrábí architektonické osvětlení. Spolupracují s architekty, designéry, dodavateli a investory při integraci osvětlení do jejich projektů. A této činnosti se věnují celosvětově od roku 1989. Pracují na menších i větších rezidencích, hotelech, kancelářích, veřejných budovách, obchodech a restauracích. www.deltalight.cz
Text: Radek Váňa
Foto: archiv, Interiéry saunového světa Saunia navrhl architekt Mojmír Ranný
